Buď obchodník profesionál - s lidskou tváří a vnímavým srdcem

Vytisknout

Ing. Bc. Jiří Jemelka, výkonný ředitel J.I.P. pro firmy s.r.o.

Po zkušenosti z několika minulých schůzek, kdy jsem doplatil na to, že jsem mluvil pouze s jedním společníkem (člověkem) a druhý sledoval náš rozhovor v té samé místnosti zpovzdálí (a mohl se cítit odstrčený), jsem jeho ženu vědomě vtáhl do rozhovoru. Zeptal jsem se jí, zda si k nám přisedne. Souhlasila. Pan Ch. jí v krátkosti sdělil, o co se jedná. Když domluvil, začal jsem znovu s představením naší společnosti. Ihned po mém úvodu se paní Ch. začala vyptávat na to, kolik „ten seminář“ stojí a kdy to je.

To jsou těžké situace, když zákazník nevidí hodnotu (užitek, výhody, přínos) za tím, co prodáváte a hned se ptá na cenu. Zeptal jsem se jí, zda už je rozhodnutá zúčastnit se semináře, abych převedl pozornost k tomu, co mělo momentálně větší smysl než řešit cenu. Ona řekla, že není rozhodnutá. Ale rozpovídala se… že její syn už pár školení absolvoval, takže ví, o čem je řeč. Zeptal jsem se jí, zda se její syn náhodou nejmenuje V. Ch. Světe div se, byl to její syn. Víš, proč jsem se jí na to zeptal? Protože její syn jde 21. – 23. 2. na prodejní trénink. Od té chvíle jsem věděl, že bez souhlasu ke spolupráci neodejdu.

Probrali jsme spolu jedno téma semináře za druhým. Námitky jako jsou např. „cena“, „konkurence“, „rozmyslím si to“. Zeptal jsem se jí, jak na tyto námitky reaguje, jakým postupem je zvládá. Dále jsme se dostali ke skutečnému problému paní Ch. Řekla, že se nechá lehce vytočit zákazníkem. Snažil jsem se poznačit si všechny oblasti, které shledávala jako „problematické“, do svého zápisu o jednání. Připravoval jsem si půdu pod nohama pro závěrečnou otázku.

Řekl bych, že to byla první schůzka, kdy jsem vědomě obchodní rozhovor vedl od začátku až do konce (úspěšného konce). Byla to první schůzka, kdy jsem opravdu věděl, co dělám od „á“ až do „zet“. Z toho jsem měl velkou radost. Ale zpět ke schůzce. Neustále jsem svým klientům věnoval pozornost, pořád jsem byl myšlenkami u nich, v přítomnosti. Kromě okamžiku, ve kterém jsem si řekl, že odtud bez přihlášky neodejdu, jsem celou dobu byl pozorností u klientů. Na závěr rozhovoru jsem shrnul vše, co jsem se dověděl, a zeptal se, zda by jim stálo za to se v těchto věcech zlepšit. A co by jim to přineslo. Paní Ch. řekla, že její manžel to moc nepotřebuje, ale ona ano. Zeptala se, v kterém termínu jde její syn. Odpověděl jsem jí a zeptal se, zda spolu vyplníme smlouvu na seminář. Souhlasila. Na závěr jsme se domluvili, že po semináři si popovídáme o tom, co by se dalo podniknout pro jejich čtyři prodavačky. Připravil jsem si půdu na příště…

Také jsem paní Ch. slíbil, že jí pomůžu, aby skutečně dokázala používat informace získané na semináři v praxi. Rozloučili jsme se. Už se moc těším na seminář o prodeji v Ostravě, kde se sejde syn se svojí mamkou – přičemž se oba přihlásili naprosto nezávisle. Těším se i na další spolupráci s touto rodinou. To je dnešní úspěšná akce, posílám ji Tobě i všem obchodníkům. Všem vám přeji, abyste i vy dosáhli spousty nového poznání s každou další obchodní schůzkou, kterou absolvujete. Ještě jednu větu chci říci Tobě i všem obchodníkům: „Jsem moc rád, že můžu dělat práci obchodníka.“

 

Další informace jsou k dispozici v knize Prodej - dřina nebo hra, vydala Grada 2013.

 

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Předchozí články v sérii:

Následné články v sérii:

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace